Papírové helmy, dětské zbroje a dřevěné meče pro malé rytíře

Velký obdélníkový štít je velmi zajímavým kouskem v historickém vývoji štítů. V článku se dovíte jak z nich římští legionáři sestavovali obrannou formaci zvanou želva (testudo).

Scutum

Scutum je velký pěchotní štít, který Římané převzali a zdokonalili od svých odvěkých nepřátel Galů. V době republiky byl Scutum oválný a svůj typický obdélníkový tvar dostává až v době císařství.

Konstrukce Scuta

Obdélníkový Scutum měl přibližně rozměry 75-80 cm šířky, 120 cm výšky a až 7 cm tloušťky!
Scuta byli vyráběny z několika vzájemně křížících se vrstev dřeva. Typický je pro ně zaoblený tvar, který vzhledem k rukojeti vyvažoval štít a zároveň po oblouku sklouzávali nepřátelské zbraně.
Velmi charakteristickou částí štítu je kovová půlkulová puklice uprostřed tzv. umbo, která přímo chránila ruku legionáře. Právě umbo se ze štítů jako jediné většinou dochovalo do dnešních dob.
Rukojeť, jak už jsem zde naznačil, byla ve středu štítu v kruhovém otvoru ve dřevě, kde bylo madlo. Štít se tedy držel s rukou svisle dolů, což je přesně naopak od většiny středověkých štítů. Vnitřní strana štítu byla navíc u obdélníkové verze vyztužena dřevěnými lištami.
Povrch štítu byl potažen kůží, kolem přichycenou nýtovaným kovovým rámem. Na kůži se pak malovalo zdobení (tvz. deigmata), které bylo přesně předurčené pro každou kohortu a usnadňovalo tak orientaci legionářům na bojišti. Zároveň každý legionář měl na štítu svoje jméno a číslo centurie a kohorty.

Boj se štítem

Boj s tímto štítem pak vypadal následovně: legionáři utvořili štítovou „hradbu“, přičemž stále štít drželi v ruce (nepokládali ho na zem), za tuto „hradbu“ se schovávali. Při bojovém postupu drželi štíty před sebou a uštědřovali nepříteli rány mečem, nebo kopím zpoza štítu, přičemž kvůli nedostatku místa v řadě, nemohli štítem nijak moc pohybovat proti ranám a jen v málo případech (jako ve slavné formaci „želva“ (Testudo)) pozvedali štíty nad hlavu.
Scutum byl jeden z nejodolnějších štítů, co kdy byli masově používány a za své vlastnosti si nechal platit tvrdě svou hmotností.
Scutum bylo nutno chránit před vodou a vlhkostí, neboť když se mezi dřevěné vrstvy nasákla voda, tak se štít stal natolik těžkým, že v boji byl spíše na obtíž. Právě tato anomálie zapříčinila například velké problémy při vyloďování v Británii, kdy si vojáci štíty namočili.
Něco podobného se stalo i Teutoburgských lesích, kdy štíty před bitvou zmokli a zapříčinili tak masakr téměř 20 000 legionářů.

..ale vývoj šel dál..

Ze Scuta vychází také mnohem menší štít Parma, který je kulatý, nebo oválný a není zaoblený. Tyto štíty používali pomocné sbory, důstojníci a „orlonoši“. Avšak ani Scutum nezůstal do konce říše, neboť ke konci byl nahrazen štítem, který je velmi podobný právě Parmě a který se pak stal vzorem pro mnoho středověkých štítů.
(..autor článku "Nesto" , za příspěvek děkujeme..)

Tacitus uvádí, jak v druhé bitvě u Cremony se dva legionáři zmocnili štítů padlých nepřátel, pod ochranou ukradených štítů vnikli do řad nepřítele a zničili katapult . Tento hrdinský čin provedli v noci za svitu měsíce. Jejich obezřetnost byla na místě, neboť malované motivy na štítech sloužili k identifikaci jednotek.

Testudo (želva) - obrněný vůz římských legionářů

Legionáři se přibližovali ke zdi nebo k hradbám pod ochranou svých štítů. Družstvo dvaceti sedmi mužů stálo v pěti řadách. V první řadě se šest mužů ukrývá za štíty čtyř mužů uprostřed, zatímco dva muži v řadě na kraji otáčejí své štíty ven. Následuje druhá, třetí a čtvrtá řada, v každé je sedm mužů, kteří dělají totéž. Pět mužů uprostřed každé řady nese štít nad vlavou. Říkalo se, že odolnost těchto formací při výcviku zkoušeli tak, že se proti nim rozjížděli válečné vozy. Zdroj: dějiny římského vojska (Fortuna print)
k objednávce štítu.